ZÁKLADNÍ ŠKOLA, LIBEREC
ČESKÁ 354, 463 12 LIBEREC 25

   
sekretariát:

48 51 30 357

družina: 48 48 49 100
1. stupeň: 48 48 49 101
2. stupeň: 48 48 49 102

Další kontakty
Učíme se, abychom se domluvili a v životě neztratili.

Reportáž z proběhlého lyžařského výcviku 7. tříd

21. 3. 2019 Jitka Vokurková

ve dnech 18. až 22. 2. 2019 v destinaci, jež se zove Tanvaldský Špičák


V týdnu od 18. 2. do 22. 2. se žáci 7. ročníku zúčastnili povinného lyžařského výcviku. Celý týden se dojíždělo do skiareálu Tanvaldský Špičák v Jizerských horách – tímto patří dík autodopravci Šimon za zajištění bezproblémové dopravy. Kurz vedli naši zkušení učitelé tělocviku. Zde je malá reportáž z několika dnů našeho výcviku:

DEN 1. – „Nekouše ta puma?“

Lyžák ještě ani nezačal a už jsme měli ztráty v podobě několika nemocných dětí, ale i přesto jsme se úspěšně nalodili a vyrazili vstříc novým zážitkům a zkušenostem směr Tanvaldský Špičák. Cesta uběhla rychle a ani nedošlo na typické shrekovské: „Už tam budem?“ Na místě jsme se narvali do výstroje a vyrazili na svah. Vtipný byl dotaz žáka k paní učitelce: „A ta puma nás nepokouše?“ Ne, jistě, že ne, je totiž ocelová a naprosto neškodná, navíc to ani není puma, ale POMA. Po úspěšném vyjetí nahoru na kopec následovala rozcvička a příprava na celý den v lyžácích a na lyžích. A pak už jen hurá z kopce dolů a trénovat obloučky.

DEN 2. až 4. – „těžiště, kolena, hůlky….DOPŘEDU“

Trénování a pilování stylů jízdy trvalo následující tři dny. Začátky byly jak přes kopírák. U školy nasednout na autobus, pod Tanvaldským Špičákem se nastrojit, vyjet lanovkou nebo vlekem nahoru a pak neúnavně po kouskách trénovaní sjezdu. Začátky byly v pluhu, ale postupem času jsme zvládli paralelní smýkaný oblouk. Častými pokřiky na sjezdaře byly fráze typu… „těžiště dopředu, přenes váhu, tlač nebo mysli na kolena!!!“. Dlouhé chvilinky na lanovkách jsme si zkracovali příjemnými konverzačními hrami jako slovní kopaná, příběh ze slov nebo prostým konstatováním okolních skutečností. Za zmínku stojí nezapomenutelná slova EGY – P – T nebo HRO – C – H, která zůstanou ve vzpomínkách na velikou legraci, kterou jsme u hraní slovní kopané na lanovce zažili. Čtvrtý den už nebyl vůbec nikdo, kdo by si netroufl nebo alespoň jednou nesjel nejprudší černou sjezdovku. A to si zaslouží velký obdiv a tedy: Klobouk dolů včetně tupé!

DEN 5. – „DEN D“

Poslední den se nesl v duchu převést naučené do praxe a co nejvíc si zajezdit. Takže se nemůže vůbec nikdo divit, že jsme se až na malou přestávečku na svačinku prakticky nezastavili. Počasí nám zprvu moc nepřálo, ale to nám na dobré a veselé náladě neubralo. Pokročilejší lyžaři si dokonce troufli na sjezdovkové harakiri s dlouhými lyžemi a la FUN CARVING v podobě skupinového sjíždění sjezdovky spojeni pouze hůlkami. No, legrace bylo hodně. Když už se přiblížila poslední hodinka, stalo se něco úžasného – obloha se vyčistila a vysvitlo dlouho schované sluníčko. Poslední jízda tedy byla, byť na již rozbité sjezdovce, naprosto luxusní, protože po celém šedém dni byla právě ta poslední jízda nejprozářenější sluníčkem. Na závěr nás čekalo ještě vyhodnocení a společné zakončení lyžařského výcviku. Jako poděkování a osobní ohodnocení si každý přítomný lyžař za tvrdou a nezdolnou píli odnesl ocenění v podobě certifikátu za úspěšné absolvování lyžařského kurzu, který byl vytvořen každému jednomu z nich na míru.

Závěrem musím konstatovat, že to bylo příjemných 5 dní, děti měly bezvadnou partu a pohodovou atmosféru mezi sebou. Z reakcí a řeči těla usuzuji, že byly všechny spokojené a nadšené a že pro některé z nich to znamená první krůček k novému rekreačnímu pohybu především v zimních měsících. Tímto bych chtěla moc poděkovat kolegům, panu učiteli Burešovi a paní učitelce Uchytilové za trpělivost, obětavost, úsměv a především skvělý přístup a odhodlanost naučit děti lyžovat.




zobrazuji fotografie po 30 obrázcích na stránku | stránka: 1
© 2006 - 2015 ZŠ Vesec | vstup do administrace »
TOPlist